Dialog hmot
Navrhnout dva domy vedle sebe neznamená navrhnout jeden dům dvakrát. Každý z nich má svůj vlastní příběh, své obyvatele i svůj vztah k místu. Zároveň spolu ale musí přirozeně fungovat a vytvářet prostředí, které působí harmonicky jako celek.
V Dřítči jsme proto navrhli dvojici rodinných domů, které jsou si blízké, ale nejsou stejné. Pozemek je od začátku koncipovaný s možností budoucího rozdělení na dvě samostatné parcely, a tomu odpovídá také umístění obou staveb. Příjezdová část zůstává jasně oddělená od soukromých zahrad, do kterých se obracejí hlavní obytné prostory.
Každý z domů dostal vlastní charakter. První pracuje s kompaktnější hmotou a výraznou šikmou rovinou horního podlaží. Druhý vychází z klidnější siluety sedlové střechy a protáhlejšího půdorysu. Nesnažili jsme se vytvořit dvě kopie, ale dva svébytné domovy, které spolu vedou jeden architektonický dialog.
O projektu
To, co je propojuje, je společný materiálový jazyk. Falcovaný plech ve zlatavém odstínu se uplatňuje jak na střechách, tak na fasádách a sjednocuje výraz obou domů v jeden celek. Výrazná, ale zároveň střídmá barevnost dodává stavbám osobitý charakter a propojuje jejich rozdílné hmotové řešení. Světlý parter naopak působí lehce a otevírá obytné místnosti směrem do zahrady. Světle šedé rámy oken a prvky oplocení doplňují celkovou barevnost a vytvářejí neutrální protiváhu zlatavému plechu.
Stejnou pozornost jako samotným domům jsme věnovali i prostoru mezi interiérem a zahradou. Terasy přirozeně rozšiřují obytné místnosti ven, zatímco nízké přístřešky a krytá stání změkčují přechod mezi domem, příjezdem a zelení. Zahrada tak nevzniká jako prostor, který kolem domu jednoduše zbyl. Stává se jeho přirozeným pokračováním.
Výsledkem jsou dva rozdílné domovy se společným rukopisem. Každý nabízí svým obyvatelům vlastní soukromí a identitu, ale při pohledu zvenčí působí oba jako jeden promyšlený a klidný celek.